Pozorovatelné útvary

Ze všeho nejdříve nás upoutají obrovské plochy jasných měsíčních moří. Jsou to největší krátery, které na Měsíci můžeme najít. Říká se jim multiprstencové pánve - největší impaktní struktury, které můžeme sledovat jak na Měsíci tak i na ostatních tělesech Sluneční soustavy mají zásadní společný znak: mnohonásobné valy. Jejich hloubkla je vůči jejich průměru zanedbatelná. Na přivrácené straně jsou tyto velké pánve vyplněny utuhlým magmatem a tvoří známá moře. Lépe zachovalé pánve proto najdeme na odvrácené straně, zvláště Mare Orientale s průměrem téměř 1 000 km.

Menší impaktní pánve mají v průměru přes 300 km. U menších struktur jsou zpravidla valy pouze zdvojené s řadou izolovaných kopců, které tvoří vnitřní části valů. Na snímku  je pánev Schrödinger (D = 320 km) na odvrácené straně.

Prstencové krátery s centrálním vrcholem s rozměry od 200 do 300 km mají samostatný centrální vrchol rozčleněn na oblouky kopců. V mnohých případech mají tyto krátery i mnohonásobné koncetrické valy. Přímo ukázkovým příkladem je kráter Compton na odvrácené straně s průměrem 185 km.

Komplexní krátery jejichž průměr dosahuje 30 až 40 km mají centrální pahorky a terasovité stupňování vnitřních valů. Na snímku je jeden z nejznámějších a bezesporu nejmladších představitelů této skupiny - kráter Tycho s průměrem 85 km a hloubkou bezmála 5 km.

Přechodový tvar mezi jednoduchými a komplexními krátery najdeme u kráterů s průměrem řádově několika desítek kilometrů. Mají méně dovnitř vyklenutá dna a často lze u nich pozorovat sesuvy z vnitřních stěn valů. Na snímku je typický představitel této skupiny - kráter Bessel s průměrem 16 km a hloubkou 2 km.

Jednoduché krátery jsou do průměru zhruba deseti kilometrů. Mají velmi jednoduchý mísovitý tvar a dobře definované okrajové valy. Hloubka těchto kráterů dosahuje kolem 20 % jejich průmeru. Na snímku je kráter Moltke (D = 7 km).

Téměř všechny krátery na tělesech sluneční soustavy mají svůj původ v dopadech menších těles (asteroidů nebo meteoritů) na jejich povrch. Pouze malá část může být vulkanického původu, např. měsíc Io nebo Triton.